SPECIFICKÉ PORUCHY UČENÍ
Pojem specifické vývojové poruchy učení se používá pro označení poruch v oblasti čtení, matematických schopností, psaní a pravopisu. Svou povahou patří do poruch endogenních čili vnitřních.
Postihují přibližně 5 - 7% jedinců populace.
Tyto poruchy mají individuální charakter a jejich vzniku předchází dysfunkce centrálního nervového systému (z hlediska vývoje jde o neúplně vyvinutou funkci).
Z. Matějček rozebral některé definice dyslexií a za vhodnou uvádí tezi z roku 1980 expertů z USA:
,,Poruchy učení jsou souhrnným označením různorodé skupiny poruch, které se projevují zřetelnými obtížemi při nabývání a užívání takových dovedností, jako je mluvení, porozumění mluvené řeči, čtení, psaní, matematické usuzování nebo počítání. Tyto poruchy jsou vlastní postiženému jedinci a předpokládají dysfunkci centrálního nervového systému. I když se porucha učení může vyskytnout souběžně s jinými formami postižení (jako např. smyslové vady, mentální retardace, sociální a emocionální poruchy) nebo souběžně s jinými vlivy prostředí (např. kulturní zvláštnosti, nedostatečná nebo nevhodná výuka, psychogenní činitele), není přímým následkem takových postižení nebo nepříznivých vlivů.” (Matějček, Z. Dyslexie – specifické poruchy čtení. Jinočany: H&H, 1995, str. 24.)
Z této definice vyplývá, že specifické poruchy učení se mohou vyskytovat společně s primárními postiženími i u osob s mentální retardací nebo s poruchami smyslovými.
Je tedy nutné si uvědomit, že se v běžné praxi můžeme setkat s dětmi, u nichž převažují obtíže ve čtení, nebo v psaní, popřípadě i v matematice, ale častěji najdeme žáka, u kterého se obtíže kombinují. Vždy platí, že SPU zasahují oblast psychiky člověka a objevují se v oblasti sociální a pedagogické. Postihují jedince i s průměrnou či nadprůměrnou inteligencí a projevují se nejčastěji na počátku školní docházky.
Žáci jsou většinou:
hyperaktivní
neobratní
nesoustředění
mají potíže v učení
vyžadují zvýšenou lékařskou a pedagogickou péči
inteligence není snížena, je v normálu
Charakteristika nejčastějších specifických poruch učení
Předpona DYS – v jednotlivých názvech poruch označuje zeslabení, problém. Další část pojmu pochází z řečtiny. Označuje činnost, která je postižena. Mezi specifické poruchy učení patří:
DYSLEXIE – specifická porucha čtení
DYSGRAFIE – specifická porucha psaní
DYSORTOGRAFIE – specifická porucha pravopisu
DYSKALKULIE – specifická porucha matematických schopností
DYSPINXIE – specifická porucha kreslení
DYSLÁLIE – specifická porucha výslovnosti
DYSPRAXIE – specifická porucha vykonávání složitějších úkonů
Dyslexie – specifická porucha čtení
Projevuje se nesnázemi při učení se číst běžně používanými výukovými metodami, a to i při zachované inteligenci.
Může postihovat:
Rychlost čtení - čtený text dítě zpracuje pomalu, popřípadě jej pouze slabikuje. Ne každé pomalé čtení lze vždy nazvat dyslexií, musíme brát v úvahu individuální tempo dozrávání dítěte a schopnost se učit novým poznatkům.
Správnost čtení - dítě nahrazuje čtená slova tak, že si je domýšlí, v menší míře může zaměňovat písmena.
Porozumění čtenému textu - stává se, že dítě textu v plném rozsahu nerozumí, neví, co čte a o čem text byl.
Dysgrafie – specifická porucha psaní
Tato porucha se vyznačuje obtížemi v osvojování psaní. Dítě nedovede napodobit tvary písmen, zrcadlově je obrací a zaměňuje. Písmo má někdy zcela zvláštní ráz a to nikoliv, že by dítě trpělo nějakou poruchou hybnosti. Zpravidla píše toporně a křečovitě.
(lh)